Je tady další díl seriálu věnovaný využití peněz z Tříkrálové sbírky. Přečtěte si o jednom z uskutečněných záměrů Charity sv. Alexandra. Kompletní přehled všech tříkrálových projektů je dostupný u nás na stránkách.
Tříkrálová sbírka pomáhá nejrůznějšími způsoby. Někdy dokonce i podivuhodnými. Můj příběh není úplně nový, ale chci se o něj podělit, protože není úplně běžný a vlastně…hlavně je můj.
Díky Tříkrálové sbírce jsem přišel na svět. Až tak velkou moc má – umí přivádět k životu. Narodil jsem se v Ostravě, kde v Kunčičkách celý život žiju. Moje zahrada je můj revír. Občas se ale dokonce vydám i za plot, ale to není úplně ono, protože se tam povaluje ledasco. A někdy mě dokonce vezmou mezi lidi. Říkají tomu serviska, nebo k „doktorovi“, když mě něco bolí.
Nejraději to mám u nás na zahradě. Ten pocit, když roztočím kolečka a svištím. Když si k tomu ještě zapnu žací vrtuli a rozjedu ji naplno, až kousky trávy kolem létají, je k nezaplacení. I když, někdy se projet jen tak na volno, taky není špatné, to mám pak čas být s těmi lidmi, kteří tady v chráněném bydlení žijí. A oni na mě jsou fakt hodní. Dokonce mi dali nové boty a ty mi nejen sluší, ale hlavně sedí. A když někdy udělám nepořádek na chodníku, tak to po mně uklidí.
Teď už spadalo všechno listí ze stromů, výrazně se ochladilo. Zimu já fakt nerad. I když nejsem přírodní tvor, tak jsem se s ní sladil, a i já se chystám na zimní spánek. Dostanu velkou deku a budu odpočívat v garáži a těšit se na jaro, až zase vyjedu.
Ale něco jsem zaslechl, že mě možná vzbudí, když napadne sníh. Prý mi nasadí malý pluh a budu prohrnovat cesty, aby se lidé dostávali suchou nohou tam, kam potřebují a neklouzalo jim to. Prý abych z té zimy taky něco měl. No asi bych se obešel, ale co už. Tak uvidíme.
Tak to je můj příběh o tom, jak Tříkrálová sbírka pomáhá lidem… i zahradnímu traktůrku.
Tým Charity sv. Alexandra v Ostravě