29. května 2020 Aktuality z diecézní Charity

Virtuální poutníci se propojili díky televizním vlnám

Diecézní pouť Charit ostravsko-opavské diecéze proběhla letos netradičně prostřednictvím televizního přenosu ve spolupráci s TV Noe. Virová pandemie, která počátkem roku zasáhla celou zemi, ovlivnila také pořádání pouti. Pro virtuální poutníky byl ve středu 27. května připraven hodinový programový blok v TV Noe, na který navázala mše svatá z kostela sv. Václava. Program Živě s Noe přinášíme ke zhlédnutí všem, kteří se s námi nestihli spojit během přímého přenosu.

Pouť Charit ostravsko-opavské diecéze

Tradice charitního putování se píše deset let zpátky. Jedna z prvních poutí se konala na spálovském poutním místě Maria Stein, následovaly další na Prašivé, Maria Hilf nebo Cvilíně.

Smyslem Pouti Charit, od začátku až dodnes, je společné hledání odpovědi na otázku „proč“? Proč uskutečňovat charitu, sloužit lidem, proč pomáhat slabým, proč usilovat o dobro. Zatímco po většinu roku řešíme pouze „jak“?  Nebo „co dřív“. Návrat k tomu prapůvodnímu „proč“ má být zároveň nadechnutím se pro další úsek cesty.

Richard Henkes, SAC

Mučedník lásky k bližnímu

Richard Henkes (26. 5. 1900–22. 2. 1945), rodák z Ruppachu u Limburgu, kněz řádu Pallotinů a učitel na řádových školách s posledním působištěm ve farnosti ve Strahovicích na Hlučínsku. Počátkem dubna 1943 byl na základě udání zatčen za své postní kázání a předvolán k výslechu na gestapo do Ratiboře. Poté následovalo deportování do koncentračního tábora v Dachau.

Byl umístěn v kněžském bloku č. 26 a stal se číslem 49 642. Patřil k těm, kteří byli ochotni dělit se o jídlo, jež dostával poštou v balíčcích od svých farníků ze Strahovic, se všemi a zvláště s těmi nejpotřebnějšími.

Když se v závěru války Německo hroutilo, stala se situace vězňů v táborech zoufalá. V zimních měsících 1944–45 vypukla v Dachau epidemie skvrnitého tyfu. Některé vězeňské bloky se staly uzavřeným pásmem smrti. P. Richard Henkes se rozhodl  zůstat jako ošetřovatel v izolaci na karanténním bloku č. 17. Pro vlastní léčení nemocných nemohl téměř vůbec nic udělat, jako kněz však poskytoval duchovní pomoc umírajícím. Toto rozhodnutí, které pro něj znamenalo pravděpodobnou smrt, bylo prvním krokem pro realizaci jeho poválečné pastorační vize ve smyslu Ježíšova výroku „nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život“(J 15,13).

Dne 22. února 1945 P. Richard na bloku č. 17 umírá.

V roce 2003 byl zahájen proces jeho blahořečení a ten byl dovršen 15. září 2019 v Limburgu prohlášením tohoto kněze za blahoslaveného s titulem „mučedník lásky“.

Bl. Richarde Henkesi, ošetřovateli nemocných – oroduj za nás!