15. září 2025 Aktuality z diecézní Charity

„V jednotě je síla,“ vzkazuje ředitelka Charity Krnov

Rok po ničivých povodních, které zasáhly mimo jiné také Krnov, se život v tamní Charitě pomalu vrací do normálu. Zázemí Charity bylo silně poničeno povodní, budova je stále v rekonstrukci, ale tým, který si prošel bahnem, zoufalstvím i neuvěřitelnou solidaritou, neztrácí naději.

V rozhovoru s Monikou Bala Dudovou (MBD), ředitelkou Charity Krnov, zaznívá nejen bolestná zkušenost, ale i síla komunity. Jaké to je žít a pracovat v místě, kde voda vzala mnohé, jen ne odhodlání?

SL: Rok po povodni, která zasáhla také Krnov, sedíme v budově Charity. Jak se ti dnes daří?

MBD: I když už voda opadla, její důsledky cítíme každý den. Budova je stále v rekonstrukci, některé prostory nemůžeme využívat naplno. Klienti denního stacionáře nemají přístup do jídelny, zaměstnanci pracují v provizorních podmínkách, v hluku a prachu. Ale zároveň vidíme pokrok, čeká nás výměna oken, nová fasáda, celková modernizace. Je to náročné, ale víme, že to zvládneme. A to nám dává sílu.

SL: Co vám během povodní pomohlo nejvíc?

MBD: Jednoznačně lidé. Tým se semkl, každý přiložil ruku k dílu. Pomoc přišla i zvenčí – z jiných měst, od kolegů z jiných Charit, od dobrovolníků. Paní ředitelka Charity Polička zorganizovala sbírku napříč královehradeckou diecézí, kolegové z Charity Nový Jičín přivezli v prvních dnech teplé jídlo, další k nám dopravili vybavení, pomáhat přijeli dobrovolníci. Na vyklízení prostor se podíleli např. i vězni. Ta vlna solidarity byla neuvěřitelná.

SL: Co vám povodeň vzala – a co vám dala?

MBD: Materiální škody byly obrovské, ale to se dá nahradit. Těžší bylo to psychické vyčerpání. Ale zároveň nás to posílilo. Ukázalo se, že máme silný tým, že se umíme podržet. A paradoxně – díky povodni teď můžeme zmodernizovat celou Charitu, což by jinak trvalo roky.

SL: Jak jste zvládli péči o klienty v době krize?

MBD: Bylo to náročné. Museli jsme si rozdělit role – někdo uklízel, někdo se staral o klienty. Pečovatelky chtěly pomáhat s úklidem, ale věděly, že jejich hlavní úkol je péče. Střídali jsme se, koordinovali, a i v těch nejtěžších chvílích jsme služby udrželi v chodu.

SL: Vzpomínáš si na nějaký silný moment z té doby?

MBD: Když jsem poprvé vešla do budovy po povodni, rozbrečela jsem se. Všude bahno, rozbitý nábytek, vysklená okna, díry ve zdech. Ale pak jsem si řekla: nesmím brečet, musím být silná. A začali jsme tahat věci ven, uklízet, organizovat. Ten okamžik, kdy jsme se semkli, byl pro mě nejsilnější.

SL: Co jste si z té zkušenosti odnesli?

MBD: Pokoru. Respekt k přírodě. A vědomí, že v jednotě je síla. Věděli jsme, že jsme to zvládli spolu. A že to, co děláme, má smysl a nezastaví nás ani podobná katastrofa.

SL: Co bys vzkázala ostatním, kteří si prošli něčím podobným?

MBD: Držte se. Pomoc přijde, i když to někdy trvá. A každý dar, každé gesto podpory má obrovský význam. My jsme vděční za každého, kdo nám pomohl – ať už to byla velká organizace, nebo někdo, kdo poslal pár stovek. Moc všem děkujeme, všechno se počítá.

SL: A osobně – co pro tebe ta zkušenost znamenala?

MBD: Byla to jedna z nejtěžších věcí, kterou bych už znovu nechtěla zažít. Na druhou stranu mi to ukázalo, jak silní lidé kolem mě jsou.