19. března 2019 Aktuality z diecézní Charity

Pokud neděláte něčí život lepším, pak marníte čas!

Co je denním chlebem sociálního pracovníka? O co tato profese usiluje a co je hnacím motorem těch, kteří se jí věnují? A proč vytrvat navzdory nízkému společenskému statusu? Při příležitosti Světového dne sociální práce, který se slaví 19. března, si můžete přečíst pár řádků z jednoho všedního dne, který jsme prožili s naší sociální pracovnicí Ivou, a možná pochopíte, že sociální práce hraje ve společnosti nezastupitelnou roli.

S Ivou jsme domluvené na 9. ráno na kontaktním místě na Škrobálkově v Kunčičkách, chvíli čekám, protože má Iva právě klienta, neplánovaně, zkrátka přišel někdo, kdo potřebuje pomoc a ten má vždy přednost. Po patnácti minutách usedáme ke stolu, abych se dozvěděla víc o sociální práci, možná trochu jiné tím, že působí ve vyloučené lokalitě Ostrava-Kunčičky, obývané převážně romskou komunitou.

To, že jedna z charitních služeb, pod záhadnou zkratkou SAS, funguje právě zde, není náhoda. A jak říká Iva: „Není to nic jiného než pomoc rodinám s dětmi do 18 let, zkrátka sociálně aktivizační služby (SAS), jak nám označení ukládá zákon.“ Sociální služba je bezplatná a pro klienty dobrovolná, a pokud se někdo z obyvatel rozhodne začít řešit své problémy s charitní podporou, je to první krok k tomu, aby vystoupil ze začarovaného kruhu.

Šestičlenný tým se stará o lokalitu obývanou 1500–2000 obyvateli a sociální služba je aktuálně vytížená na 80 %, a to je, jak říká Iva, dobře, protože zbývá rezerva pro nově příchozí, třeba jako pro pána z dnešního rána. Obyvatelé se na charitní tým obrací nejčastěji s žádostí o radu týkající se bydlení, doprovodů na úřady nebo k lékaři, při vyplňování dokumentů nebo složenek, kterým nerozumí apod. Hlavní osou činnosti je ale působení v rodinách s dětmi, kde tým sociálních pracovníků pomáhá zvyšovat rodičovské kompetence. „Když vyrůstáte v prostředí, kde to, co je pro nás běžné, nezažijete a nemáte potřebné vzory, těžko to pak naučíte své děti,“ vysvětluje Iva a dodává: „navíc je třeba si uvědomit, že romská komunita je jiná, má svou mentalitu, vnímání času…když pak předškolák nastoupí do první třídy, setkává se se systémem, který po něm něco vyžaduje a on na to není zvyklý, a tady vstupujeme do rodiny my a nabízíme pomoc a podporu např. při nácviku rutiny při přípravě do školy. To vše pak krůček po krůčku pomáhá k lepšímu začleňování.“

Nikdy neřeknou ne

Jednou z podobně podporovaných rodin je rodina paní K., ta žije s 5 dětmi v malém bytě jen pár ulic od charitní základny. V lokalitě bydlí už 6 let a po stejnou dobu spolupracuje s Charitou. „Byla jsem bez domova a bydlela jsem u své tety, když jsem procházela kolem jednoho z domů, na kterém visela cedule charity s červeným křížem, řekla jsem si, že zkusím zazvonit. Ujala se mě tenkrát sociální pracovnice, p. Eliška a pomohla mi vyřídit hmotnou nouzi, poradila, jak získat vlastní byt,“ popisuje svou zkušenost paní K. a dále říká: „do teď spolupracujeme, když přijde úřední dokument, kterému nerozumím, vysvětlí mi, o co jde. Dělají pro nás hodně a vždycky se snaží poradit a najít řešení.“

A je to právě Iva, která společně s kolegyní Eliškou aktuálně s touto rodinou dlouhodobě spolupracuje a pravidelně, 1x týdně do rodiny přichází jako sociální pracovnice. Sociální práci v charitním Středisku sociální aktivizace Horizont se věnuje přes 4 roky, ale nebylo tomu tak vždy. Předtím pracovala v administrativě, ale to jí po čase přestávalo dávat smysl, proto se rozhodla pro změnu a skok do neznáma. „Papírování mě nenaplňovalo a já začala hledat smysluplnější profesi, tou se pro mě stala sociální práce, která mě i po 4 letech překvapuje něčím novým,“ vykresluje své začátky Iva a dodává: „v sociální práci se můžete stále rozvíjet, není to stereotyp a každý den i klient jsou jiní. Stále na sobě musíte pracovat a přemýšlet nad tím, co zlepšovat. To všechno se odráží i ve vašem soukromém životě. Navíc je radost sledovat malé i větší úspěchy, které se daří soustavnou prací v rodinách.“

Možná právě dnes, při příležitosti Světového dne sociální práce, je prostor se na chvíli zastavit a zbourat stereotypy, které o této profesi mohou převládat, protože je to především sociální práce a jednotliví sociální pracovníci, kterým patří ve společnosti nezastupitelná role. Právě oni nabízí pomocnou ruku lidem na okraji společnosti. Díky své odbornosti dokáží doporučit řešení, které může vést k pozitivním změnám nejen v jednotlivých rodinách, ale i v celé komunitě. Denně se snaží řešit závažné sociální problémy, aby otevřeli novou cestu těm nejpotřebnějším. Nechme se i my inspirovat jejich prací, zkusme se naučit empatii, být vnímavější ke svému okolí a snažme se pochopit mnohdy obtížné životní osudy. Malým dílkem tak můžeme přispět k postupnému uzdravení rozdělené společnosti.