Zobrazit fotogalerii

8. září 2026 Aktuality z diecézní Charity

Chariťáci vyčistili nádrž i svoji mysl: dobrovolnictví ve Staré Vodě u Libavé

Parta kolegů z Diecézní charity ostravsko-opavské se po úspěšné loňské premiéře dobrovolnického výjezdu vydala ve dnech 3.–4. září přiložit ruku k dílu i letos. Organizace Helpni, která zprostředkovává a propojuje dobrovolníky, vytipovala Charitě starobylé a na historii bohaté místo: Starou Vodu u Libavé.

Už při příjezdu jsme měli pocit, že vstupujeme na místo, kde se zastavil čas. Uprostřed lesů stojí kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího jako tichý svědek dramatických osudů celého kraje. Stará Voda je zaniklou vesnicí, v současné době vklíněnou do vojenského újezdu Libavá. Po odsunu německého obyvatelstva a drastických zásazích československé lidové armády zbyl z obce ve Staré Vodě jen kostel – až nepatřičně působící barokní perla uprostřed ničeho. Jak jsme se při poutavé komentované prohlídce Aleše Tománka dozvěděli: „Kostel sv. Anny ve Staré Vodě byl významným poutním místem s tradicí sahající až k roku 1500. O poutní místo se do dvacátých let minulého století staral řád piaristů, který vedle kostela postavil klášter a rozsáhlou klášterní zahradu.”

Vivárium znovu ožívá

Právě na prostranství vedle kostela na nás čekala pracovní výzva: vyčistit vivárium – umělou nádrž vody, která dříve sloužila pro hospodářské účely. Z vivária se už dříve podařilo odčerpat vodu a s pomocí hasičů se odstranily nejhrubší nánosy. Na dně zůstala přibližně třiceticentimetrová vrstva bahna. A to byla práce pro nás, třináct nadšených chariťáků.

Kolik váží pomoc?

S vynášením bahna jsme začali ve čtvrtek po deváté hodině ranní, a kromě obědové pauzy se pracovalo až do pěti hodin. Na dně vivária bylo v akci několik kolegů s lopatami, kteří bláto nabírali do kýblů. Další pracovní skupina těžké kýble nosila a nakládala na vlečku, která po naplnění bahno vyvážela. Kolem poledne jsme se sešli ke společné modlitbě Anděl Páně a k obědu, který pro nás místní připravili. Po celodenní fušce jsme vypadali, jako bychom se právě vrátili z bahenních lázní.

30 kubíků dobra

Za jeden den se podařilo ručně vytěžit 30 kubíků bahna, odvezlo se 12 plných vleček a dokázali jsme vyčistit vivárium do takového stavu, aby mohlo být po desítkách let chátrání znovu naplněno vodou.

A co na to všechno říkal správce Aleš Tománek: „Báli jsme se, že když uvidíte tu spoušť, leknete se a utečete. Vůbec jsme nedoufali, že by se takový kus práce mohl za jeden den zvládnout. Obrovské díky vám všem.“  

Atmosféra, která promlouvá

Večer jsme sdíleli dojmy z celého dne u ohně, opekli špekáčky a poslouchali vyprávění místních, kteří dlouhodobě pracují na záchraně poutního místa. A když se okolní les ponořil do tmy a kostel se zahalil do tichého šera, měli jsme možnost nahlédnout do jeho interiéru v úplně jiné atmosféře.

Makačka v dobrém kolektivu

Charitní pomoc nejenže očistila dno nádrže od bahna, ale také svým zaměstnancům vyčistila hlavy, utužila vztahy i svaly a hlavně, zavedla nás na místo s neuvěřitelným geniem loci, které si zaslouží záchranu.

„Z dobrovolnické pomoci si odvážím dobrý pocit, že jsme mohli být užiteční. Překvapilo mě, s jakým zapálením se spolek o poutní místo stará, je to opravdu záslužná práce. Možnost vyjet s kolegy vnímám jako příležitost posílit vztahy, bylo to super,“ říká Aleš Danihel, správce IT Diecézní charity.

Doplňuje jej vedoucí technického úseku Filip Malaska: „Byla to pěkná makačka v dobrém kolektivu.“

Závěrem bychom rádi poděkovali Aleši Tománkovi – správci poutního místa a předsedovi spolku Poutní místo Stará voda u Libavé – za pohostinnost, pomoc při brigádě i nezapomenutelný výklad, panu Kamilovi a jeho technice, a dalším, se kterými jsme se na místě setkali a v neposlední řadě i iniciativě Helpni, která nám zprostředkovala tuto dobro-výzvu.